EXPERIMENT 5
Monitorování radioaktivního pozadí v Olomouci
Fyzikální princip
Radioaktivitou rozumíme schopnost některých atomových jader vysílat záření. Při tom se takové jádro může přeměnit v jiné nebo alespoň ztratí část své energie. Při jaderné přeměně se mění struktura jádra, jeden nuklid se mění v jiný.
V roce 1896 objevil francouzský fyzik A. H. Becquerel přirozenou radioaktivitu. A. H. Becquerel se zabýval výzkumem fosforescence některých látek. Při použití uranové soli zjistil, že tato látka vydává záření i bez předchozího osvětlení, a má tedy svůj vlastní vnitřní zdroj energie. Postupně bylo zjištěno, že existuje několik druhů radioaktivního záření:
Záření alfa – představuje svazek rychle letících jader atomu helia (tvořený dvěma protony a dvěma neutrony). Pohlcuje se již listem papíru a ve vzduchu se pohltí po uběhnutí několika centimetrů. Záření alfa se vychyluje jak v elektrickém, tak v magnetickém poli.
Záření beta – je tvořeno rychle letícími elektrony. Pohlcuje se tenkým hliníkovým plechem. Také se vychyluje v elektrickém a magnetickém poli, ale na opačnou stranu než záření alfa.
Záření gama – je nejpronikavější. Jedná se o elektromagnetické záření. V elektrickém ani magnetickém poli se nevychyluje. Lze oslabit např. silnou vrstvou olova.
